Cesty za čajem

Abychom vám mohli přivážet to nejlepší z čaje a kávy, podnikáme daleké cesty, hledáme vhodné dodavatele a ty nejlepší plantáže, kde pak osobně čaj a kávu vybíráme. Pojďte s námi procestovat svět.

Kostarika – Pura vida!?

  • Cesty za čajem a kávou

Kostarika je považována za jednu z nejšťastnějších zemí na světě, Švýcarsko Střední Ameriky. Pohostinní domorodci (Ticos) ji označují přízviskem Pura vida, v překladu „čistý život“. Takto je definován místní životní styl, Pura vida je užíváno také jako pozdrav nebo jako synonymum pro „skvělý“. Odkud pochází?

Text: Petr Zelík, Foto: René Zapletal, Petr Zelík

Perla Střední Ameriky

Mexický film s názvem Pura vida se v Kostarice promítal v roce 1956 a v něm je toto slovní spojení sdělením věčného optimismu, jehož nositelem je hlavní dějová postava. Od roku 1970 je pak neoficiálním mottem státu.

Kostarika (španělsky Costa Rica, český doslovný překlad „bohaté pobřeží“) je poměrně malá země. Rozlohou i počtem obyvatel je velmi podobná Slovensku. Je obklopena pouze dvěma státy – Panamou a Nikaraguou. Dalšími sousedy jsou již jen rozlehlé vodní plochy Tichého oceánu a Karibského moře. Hlavním městem téměř pětimilionového státu je San José, kulturní a obchodní centrum ležící v centrální části. San José je považováno za vstupní bránu Latinské Ameriky.

Kostarika je jedinečná exotická perla, která se může pyšnit mnohými „nej“. Dlouhé pobřeží lemované nádhernými plážemi a okouzlující příroda plná nejrůznějších zvířecích druhů včetně téměř tisícovky takových, jež se nevyskytují nikde jinde na světě. Právě to sem láká nadšené cestovatele z celého světa, kteří sem jezdí především za ekoturismem, ale také surfingem nebo jógou.

Příroda je v Kostarice skutečně unikátní. Analytická společnost Future Brand jí přiřadila druhé místo ve sféře Natural beauty, a to i před opěvovaným Novým Zélandem. Můžete zde vidět mořské želvy při kladení vajec, migrující velryby nebo třeba krokodýlí hostinu. Na území země lze nalézt více než stovku sopečných útvarů – přibližně sedm z nich je stále aktivních. Kostarika pokrývá jen 0,03 % povrchu planety, ale zahrnuje až 6 % zemské biodiverzity. Pestrost místní fauny i flory je jedna z největších na celém světě, roste zde 10 000 kvetoucích rostlin, žije 850 druhů ptáků, 3 000 druhů motýlů a 209 druhů savců. 30 % rozlohy tvoří přírodní rezervace. V zemi je 20 národních parků a osm přírodních rezervací.

Kostarika se stala první středoamerickou zemí, která začala vyvážet do světa banány a kávu, což dodnes táhne místní hospodářství. Vhodnou situaci nastartovala osvícená vláda v 19. století, jež nabídla bezplatně půdu všem, kteří se zavázali pěstovat kávu na vývoz, což paradoxně ve 20. století přineslo zemi stabilitu. Není zde stejná situace jako v okolních státech, kde většinu půdy vlastní pár nejbohatších statkářů. Kostarika již od roku 1949 nedisponuje armádou – zařadila se tak mezi několik málo zemí světa, které nemají ozbrojené vojenské síly (s výjimkou místní policie). Přibližně 95 % obyvatel Kostariky ovládá čtení i psaní, což je na Latinskou Ameriku velmi vysoké procento.

Výjezd nejen za kávou

Když jsem na jaře 2018 organizoval cestu do této vyhlášené lokality a nabídl účast několika franšízovým partnerům, téměř okamžitě bylo vyprodáno. Kostarika má zvuk: hlavním lákadlem byla návštěva našich partnerských kávových projektů, samozřejmě souběžně s nádhernou přírodou. Rychle se zformovala skupina deseti natěšených účastníků, cesta byla připravena do posledních detailů. Jak se však brzy ukázalo, Kostarika pro nás nebyla jen Pura vida...

Již na vídeňském letišti na nás čekalo nemilé překvapení, které jako by předznamenalo další události. Naše letadlo do Madridu kvůli závadě motoru nebylo přistaveno, navazující let do San José byl tudíž nestíhatelný. Po hodinách hledání alternativ byla naše skupina rozdělena a přiděleny krkolomné náhradní lety přes západní Evropu a Spojené státy. Do kostarického hlavního města jsme utrmáceni dorazili s třicetihodinovým zpožděním. To, že se pak problémy kumulují, je nabíledni. V autopůjčovně už s námi nepočítali, stejně tak ani v předem objednaném hotelu. Museli jsme napnout všechny síly, abychom dopředu objednané, avšak zpožděně vybírané služby získali. Znamenalo to další hodiny námahy navíc a místo sobotního odpoledne jsme se ubytovali v průběhu hluboké nedělní noci. V pondělí ráno jsme však byli přichystáni vyrazit na kávové plantáže tak, jak původní itinerář předepisoval. V tento moment se vše mazalo s tím, že teď už určitě půjdou věci hladce, neb obtíže jsme si už vybrali… Jsme přece v zemi Pura vida!

A vskutku – výjezd k pěstitelům kávy zcela naplnil naše očekávání. Nejdříve jsme navštívili malebnou fincu Las Nacientes farmáře Marvina Monge Valverdeho, která se nachází v regionu Tarrazu v nadmořské výšce okolo 1 700 m. Právě odtud v roce 2018 pocházela naše káva zpracovávaná metodou honey sestávající z odrůd Bourbon, Caturra a Catuai. Farma je obehnána divokým pralesem, podél teče bystřina s průzračnou vodou. Při cestě sem je třeba brod několikrát překonat. Eko ráj na pohled!

Vzhledem k tomu, že Marvin nevlastní zpracovatelské kapacity, nechává si kávová zrna podobně jako řada jiných drobných farmářů upravit v nezávislé továrně. Tou je Palmichal Mill, místo naší další návštěvy. Palmichal je z hlediska pěstitelů kávy umístěn velmi strategicky. Nachází se totiž na rozhraní dvou významných kávových oblastí – Centrálního údolí a Tarrazu a stará se o úrodu mnoha špičkových farmářů z obou proslulých regionů. Každý zde zpracovávaný lot je zcela transparentní. Pečlivě se tu zaznamenává vše podstatné, co s kávou souvisí: pěstitel, odrůda, lokace, nadmořská výška, datum sklizně a mnohé další charakteristiky. Palmichal Mill nabízí několik unikátních technických řešení, jež umožňují zpracování sklízených kávových třešní jak od mikropěstitelů, tak i velkohospodářů. Součástí výrobny je rovněž kávová školka, kde se nachází až 400 000 sazenic kávovníku. Jde o neziskový projekt, který představuje pro farmáře výraznou podporu.

Dalším cílem našeho kávového putování byla hacienda Sonora. Nachází se v Centrálním údolí nedaleko živého vulkánu Poas v přibližné nadmořské výšce 1 300 m nad mořem. Farma se rozprostírá na celkové ploše 100 ha, z čehož 20 ha tvoří lesní rezervace. Vytváří nádhernou přírodní oázu, která by vedle své významné produkční činnosti mohla sloužit jako úžasný regenerační terroir. Energie místa patří k mým vrcholným životním zážitkům. Je vlastněna Albertem a jeho synem Diegem Guardiou. Pěstování kávy zde rozvinul Alberto již v roce 1975. Na konci minulého tisíciletí pak investoval nemalý kapitál do vybudování vlastní zpracovatelské jednotky s cílem zvýšit kvalitu. Tehdy se Alberto stal průkopníkem v nových metodách zpracování, jako je honey nebo natural. Nyní Sonora produkuje na 80 ha půdy více než 20 odrůd kávy. Mezi pěstované kultivary patří Red Catuai, Yellow Catuai, Bourbon, Venecia, Typica, Icatu nebo dnes velmi opěvovaná Geisha.

Řadu místních káv jsme jak hned na místě, tak i v průběhu dalších měsíců doma degustovali a pro náš nový sortiment vybrali honey metodou zpracovanou odrůdu Venecia. Ta představuje přírodní mutaci Caturry, jež má původ v kostarické oblasti Venecia Santa Carlos. Kávové třešně z ní dozrávají až v místním pozdním létě, takže jsou sklízeny na sklonku sezony. Chuť výsledné kávy je bohatá, zakulacená, připomíná sladký koláč, nechybí ani květinová nota.

Po návštěvě farmy Sonora nás v regionu Alajuela čekala pralesní rezervace s mnoha druhy tropických ptáků, divokými horskými vodopády, staletými stromy s bohatými liánami. Divočina, jak má být. Famózní zakončení putování za kávou.

Po necelých třech dnech na kávových projektech v oblasti Tarrazu a Centrálního údolí se vracíme zpět do hlavního města San José. S opuštěním báječných přírodních scenerií jako by se nám vzdalovala i Pura vida. Obě naše vypůjčená auta začínají zlobit a v kopci chvílemi zhasíná motor. Špatná to předzvěst dalšího našeho přesunu ke Karibskému moři.

Než se k němu vypravíme, ještě nás čeká bohatá ochutnávka káv v areálu CECA, kde si Albert a Diego Guardia pronajímají prostory. Ochutnáváme kávu z řady kultivarů haciendy Sonory. Vydařené, důstojné kávové finále.

Zrádné moře

Tentýž den odpoledne zamíříme do Limónu, přístavní metropole u Karibského moře. Cesta ze San José se klikatí horskou krajinou skrze hustý, tropický prales. Blíží se moře a s ním nížina, na které jsou umístěny zdánlivě nekonečné plantáže s banánovníky. Silnice je ucpaná ojetými americkými trucky, jež z většiny řídí sotva dorostlí mladíčci. Člověk v reálu vidí, jak vypadá svět velkých nadnárodních monopolů: továrna na banány chrlící po kontejnerech zboží do marketů na celé planetě, minimální náklady na jejich produkci, někde v dáli neviditelné ústředí počítající výnosy…

Puorto Limónem však nekončí jen banánový, ale v podstatě jakýkoliv průmysl. Vydáváme se podél pobřeží na jih směrem k panamské hranici: všude jen divoce rostoucí stromy a hejna exotických ptáků. Cílem jsou prázdninové vesničky Cahuita a Puorto Viejo. Tam plánujeme strávit zbývající tři dny, v klidu zapomenout na složitou cestu a vstřebat báječné zážitky z kávových plantáží. Auta se nakonec vzpamatovala a bez poruchy nás zavezla k závěrečnému cíli. Pura vida, jak má být!

První dva dny byly opravdu skvostné – navštívili jsme rezervaci Punta Cahuita, vykoupali se v teplých karibských vodách, zaposlouchali se do pravého středoamerického reggae v místní hospůdce, ochutnali tamní čerstvé ryby.

V pátek před odjezdem se však přihnaly mraky, obloha se zatáhla. Rozhodli jsme se pro procházku po zdejší vyhlášené pláži Playa Grande – v tu chvíli těsně před tropickým deštěm. Nikde nikdo, jen dvě zapomenuté surfařky právě opouštěly moře. Vlny nebyly nijak vysoké, rozhodli jsme se tedy, že se vykoupeme. Vždyť v mělkých vodách blízko břehu se přece nemůže nic stát…Sedm z deseti nás vstoupilo do moře, vody maximálně po pás. Než by člověk napočítal do pěti, najednou jsme zem pod nohama necítili. Ba co víc – proud nás nepouštěl zpátky ke břehu. Ano, nastala panika, boj s vodním živlem. Dostali jsme se do ripu – proudu, který odvádí vodu zpět do oceánu. O jevu jsme dosud neměli ani tušení, nevěděli jsme, co se to odehrává. V každém z nás byla malá dušička…Vesmír (bůh) nám však byl nesmírně nakloněn. Zařídil, aby byl proud silný pouze tak akorát a abychom se postupně vrátili zpět na břeh. S různými obtížemi se to nakonec podařilo, jednoho z nás však zachránila až surfařka, která již pomalu autem opouštěla místo. Přivolána jedním z prvních zachráněných bryskně vyhodnotila situaci, s prknem vyrazila na volné moře a takřka zázračně přivezla z dáli vyčerpané tělo.

Vše skončilo šťastně. Osud nás vyzval, doslova vymáchal v potížích – a zase propustil zpátky do života. I takto může vypadat Pura vida.

Nic to však nemění na tom, že Kostarika je opravdová přírodní kráska. Při naší první návštěvě se jen prostě a jednoduše rozhodla dát hašteřivě najevo, že není jen tak jednoduše k mání…

P. S. Pokud budete v budoucnu vstupovat do moře, doporučuji preventivně zhlédnout například tuto reportáž: https://slavanazdarvyletu.cz/az-pujdete-do-more-bacha-na-zpetne-proudy-takhle-je-poznate/

Tyto kávy pro vás dovážíme z Kostariky, ochutnejte tropický ráj!

Kostarika Las Adelitas Natural - Pražená zrnková plantážní káva (100% arabika). Tato káva pochází z farmy Las Adelitas, kterou vlastní bratří Ernesto a Marco Vinicio Ruiz. Farma leží v centrální oblasti Heredia ve výšce 1350 m. Jedná se o odrůdy Red Catuai a Obata zpracované suchou metodou. Ve vůni objevíte ostružiny s černým rybízem se sladce čokoládovou dochutí. Chuť je ovocná s příchutí vlašských ořechů. Káva má jiskřivou aciditu a bohaté tělo.

Kostarika Finca Nacientes Honey - Pražená zrnková plantážní káva (100% arabika). Jedná se o odrůdy Bourbon/Caturra/Catuai zpracovávané metodou honey. Káva pochází z farmy Nacientes, jejímž majitelem je Marvin Monge Valverde. Nachází se v regionu Tarrazu, Cedral de Aserrí v nadmořské výšce okolo 1700 m.n.m. Chuť kávy se nese v tónech kakaa, vůni lze připodobnit ke smetaně a vanilce. Acidita je jiskřivá, tělo jemně sametové.

Kostarika Sonora Venecia Honey - Honey metodou zpracovaná káva odrůdy Venecia z farmy Sonora. Hacienda Sonora se nachází na úpatí světově známého vulkánu Poás. O kávu se tu starají otec a syn Alberto a Diego Guardia již od 70. let 20. století. V současnosti pěstují 20 různých odrůd na 80 hektarech obklopených deštným pralesem. Vůně je sladová, čokoládová. Chuť je kombinací sladké skořice, nugátu a rumových pralinek. Tělo je bohaté, sametové, acidita živá.